Nejvýznamější památkou Andělské Hory po demolici Tzv. Panského domu zůstal kostel Panny Marie Sněžné, na jehož místě stála již od roku 1682

dřevěná kaple zasvěcená tehdy sv. Václavu. Na základech kaple byla roku 1816 vybudována kamenná stavba, která se dočkala roku 1838 výrazného rozšíření a v polovině 70. let 19. století přístavby nové věže s baňkou a knoflíkem, čímž kostelík dostal v podstatě současnou podobu. Jeho vnitřek byl zásadně upravován v letech 1989 a opět 1921. Kostelík sice již od roku 1821 vlastnil mešní licenci, ale první mše se zde konala až 29. září 1824, shodou okolností jediný den po svátku původního patrona andělohorské kaple. Mešní roucha kostelíku věnovalo několik nejmovitějších občanů z Andělské Hory. Ve věži tehdy byly také umístěny zvony, které padly začátkem roku 1918 za oběť válce, ale již o pět let později byly pořízeny nové z dobrovolných příspěvků obyvatel. Kříž umísěný na věži byl roku 1935 snesen a nově pozlacen.

Kostelík byl vybudován ve směru na sever – jih, k jeho lodi, která má tvar šestiúhelníku, byla přistavěna malá sakristie se sedlovou střechou a čtvercová věž. Vnější stěny byly hladce omítnuty, v jednotlivých polích fasády jsou okna, jejichž horní část je zakončena polokruhy. Oltářní prostor zůstal bez oken. Společná římsa spojuje oltářní prostor s lodí a věží, první a druhé uvedené bylo zakryto sedlovou střechou s břidlicovou kritinou. Přístup na chór byl umožňen vstupem umístěným vedle věže. Její spodní částí ved hlavní chod kostela, nad portálem s ostětím se nachází hrotitý štít na klasicistní nosné římse. Nápis ve štítu nese letopočet 1838, který je datem rozšíření kostela, nad štítem je umístěna socha sv. Jana Nepomuckého. Věž sestává ze dvou poschodí – jednoho hodinového a druhého zvonového, její vnější stěny jsou opatřeny pilastry a věž samotná je zakončena osmibokou střechou s nasunutou, uzavřenou a skosenou lucernou.

V interiéru najdeme přímý rovný strop, rozdělený pruhy štuku. Do severní části byla vestavěna dřevěná empora na toskánsko – dórských sloupech s podstavci. Nejvýznamnější součást nedochovaného zařízení tvořil hlavní oltář, stavba s lomenými, bíle natřenými sloupy, vedle nich byly na podstavcích umístěny sochy sv. Barbory, patronky horníků, a sv. Kateřiny. Nad otářní lomenou římsou se nacházeli dv klečící andělé, ve stavbě oltáře bylo možno nalézt mariánský monogram a v zadní části nápis informující o renovování oltáře v roce 1825. Velice cenný byl především hlavní oltářní obraz, znázorňující Pannu Marii s Ježíškem. Tento obraz Matky Boží, stojící na zaměkouli a obklopené andílky, namaloval v roce 1826 hlavní portrétista rodu Clam-Gallasů a nejvýznamější andělohorský rodák Josef Quaisser. V roce 1874 bylo dílo renovováno a roku 1938 nahrazeno novým oltářním obrazem od Heinricha Demutha. V sakristii se nacházel obraz se svatováclavským námětem, pocházející ještě z původní dřevěné kaple. Podle zachovaného popisu víme, ž ena něm byl zachycen světec obklopený andílky, zdvihajícími závěs, v pozadí byl pohled na kostel ve Staré Boleslavi, hlavní centrum svatováclavské úcty. Obraz byl vytvořen libereckým malířem J. F. Schäferem a datován roku 1782. Kromě tohoto díla byl v sakristii na stěně umístěn krucifix, lidové dílko z doby přelomu 18. a 19. století, a mariánský obraz s dřevěným malovaným rámem, zachycující Matku Boží s andílky, nesoucími svíce. V sakristii byly mimo jiné uchovány ručně malované dřevořezy, obřadní roucha a mešní náčiní. Pod emporou v opačné části kostelíka visely obrazy s cyklem křížové cesty, moderní práce vytvořená v první polovině 20. století. Z empory k bohoslužbám hrály varhany vyrobené roku 1888 libereckou firmou Schuster. Uprostřed kostelníí lodi visel pěkný skleněný luster z roku 1890, pocházející ze skláren firmy Frenzel v Kamenickém Šenově.

Ze zmíněných zvonů byl nejmenším tzv. Umíráček, zdobený květinovým věncem a postavami sv. Jana Nepomuckého a sv. Aloise. Roku 1918 byly zničeny oba větší zvony, jeden z roku 1857 a druhý pravděpodobně z roku 1707, který nepochybně pocházelz původní svatováclavské kaple. Po skončení první světové války byl v obci ustanoven speciální Zvonový výbor, jemuž se díky velkému přičinění zdejších obyvatel podařilo v krátké době sehnat potřebné finanční prostředky, takže roku 1923 mohlo být ve věži instalováno nové ozvučí.

Nejsmutnější období kostelík v Andělské Hoře potkalo za totalitního řežimu, kdy se nevyhnul smutnému osudu mnoha církevních staveb v pohraničí a uvažovalo se i o jeho demolici. V dnešní době se kostelík opět dočkal poněkud důstojnější role, kdy je příležitostně využíván ke kulturním účelům jako ateliér a výstavní prostor.

• 

• 

Zdroje: KILLIÁN, Jan. Andělská Hora… z dějin hornické osady, Chrastava: RECo, 2003.